Ředitel ÚSTR uctil památku Milady Horákové
Praha 26. června 2008 – V předvečer popravy Milady Horákové se u jejího hrobu na pražském Vyšehradě sešla řada pamětníků, politiků a dalších osobností veřejného života, aby si připoměli oběti komunistického režimu. Mezi řečníky vystoupil premiér Mirek Topolánek, předseda Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka a také ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, který vyzvdvihl nejen úlohu Milady Horákové, ale také úlohu všech žen, které byly oporami svým mužům při pronásledování komunistickou totalitní mocí.
Projev ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka
Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky,
Vážený pane předsedo vlády,
Vážená paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR,
Vážené dámy, vážení pánové,
Sestry, bratři.
Je mi ctí na tomto místě a při příležitosti tragického výročí popravy Milady Horákové připomenout nelehký úděl českých žen během dvacátého století, respektive během existence obou totalitních režimů. Je nutné vrátit do naší historie muže – hrdiny, díky nimž si český národ po dobu nacistické okupace i období komunistické totalitní moci alespoň zčásti udržel rovnou páteř.
Je nutné také připomenout – a to velmi hlasitě – právě osudy žen, které doprovázely tyto muže životem, vychovávaly jejich děti, staraly se o domácnost. Mnohdy totiž pouze díky jim – například po násilné smrti jejich manželů – byla zachována rodina, její kontinuita, či světlá památka otců a manželů.
Domnívám se, že je nutné si veřejně přiznat, že naše společnost, náš stát, těmto ženám vděčí za mnohé. A mnohé jim – stejně jako ostatním postiženým – stále ještě dluží.
U Milady Horákové však jde o něco víc. Ona nebyla ženou doprovázející životem svého partnera. Ona byla hybatelkou děje, politickou osobností v pravém slova smyslu, která se aktivně zajímala o věci veřejné. Zcela logicky se tak po konstituování komunistického režimu v únoru 1948 dostala do hledáčku totalitní moci.
Nevyhnutelnou shodou okolností také nebyla ochotna odvolat nic ze svých životních postulátů. V tomto smyslu vedla svůj politický boj s diktaturou nejhrubšího zrna až do tragického konce.
To je také nejcennější odkaz Milady Horákové – nejen pro její vrstevníky, kteří se dočkali pádu komunismu v Československu -, ale zejména pro nás, zástupce mladších generací. Byly, jsou a budou existovat hodnoty – jako svoboda a demokracie -, pro které je možné obětovat i to nejcennější – svůj vlastní život.
Jiří Reichl
tiskový mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů
+420 725 787 524
[email protected], [email protected]
