Ústav pro studium totalitních režimů vydává k výročí okupace knihu o obětech a nové číslo časopisu Paměť a dějiny
Praha 20. srpna 2008 – Ústav pro studium totalitních režimů vydává dnes, v předvečer 40. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy unikátní knihu o československých obětech prvních měsíců okupace. Oběti okupace, Československo, 21. srpen – 31. prosinec 1968.
Zároveň s ní vychází také nové číslo časopisu Paměť a dějiny.
Obě publikace budou narozdíl od předchozích materiálů vydaných Ústavem k dostání v běžné distribuci a knihkupectvích.
Kniha Oběti okupace, která přináší dosud nepublikovaná fakta o okolnostech úmrtí československých občanů způsobených příslušníky vojsk Varšavské smlouvy, bude mít dva křty. Ve čtvrtek 21. srpna ji pokřtí premiér Mirek Topolánek (cca 16:00 zahrada Strakovy akademie) v rámci vernisáže výstavy Za vaši a naši svobodu na Úřadu vlády. O den později, v pátek 22. srpna v 16 hodin, proběhne křest na hudebním festivalu v Trutnově. Kmotry budou generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Podle nových údajů historiků z Ústavu pro studium totalitních režimů zahynulo v důsledku vpádu vojsk 108 československých občanů – na trutnovském festivalu vystoupí symbolicky 108 hudebních skupin.
Oběti okupace, Československo, 21. srpen – 31. prosinec 1968
V průběhu invaze pěti států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 způsobili vojáci okupačních armád velké ztráty na životech, zdraví a majetku československých obyvatel. Normalizační komunistický režim nepřipouštěl připomínání památky obětí ani žádný výzkum na toto téma. Pokusy o vyčíslení lidských a materiálních ztrát proto mohly začít až po roce 1989.
Tato publikace, vzniklá v rámci výzkumného projektu Ústavu pro studium totalitních režimů zaměřeného na události roku 1968, přináší dosud nepublikovaná fakta o okolnostech úmrtí československých občanů způsobených příslušníky vojsk Varšavské smlouvy na území Československa od 21. srpna do konce roku 1968. Text je zpracován na základě využití co možná nejširšího spektra dostupných materiálů. Autoři kromě archiválií a dobové publicistiky pracovali také se vzpomínkami pamětníků, zejména pozůstalých po obětech. Text je doplněn velkým množstvím především méně známých fotografií pocházejících z veřejných archivů i soukromých sbírek.
Při výzkumu narazili autoři na celou řadu běžně tradovaných nepřesností a omylů, které pronikly i do odborných publikací vyšlých v předchozích letech. Především byl nově přezkoumán počet obětí usmrcených v roce 1968 a doplněn o další osoby. K dosavadním 94 obětem tak přibylo dalších 14 jmen. Jedná se především o lidi, kteří byli těžce zraněni při dopravních nehodách a svým zraněním podlehli až později v nemocnici. Ve statistikách Veřejné bezpečnosti a prokuratury, z nichž se dosud výhradně vycházelo, však nadále figurovali pouze jako těžce zranění.
Kromě toho se autorům podařilo získat úplně nová fakta k řadě případů usmrcení československých občanů a po čtyřiceti letech odstranit některé dosud přetrvávající nejasnosti nebo omyly. Čtenáři se mimo jiné mohou seznámit s novými informacemi o událostech u pražského rozhlasu, nebo o mladém muži, střeleném do hlavy sovětskými vojáky před budovou ÚV KSČ, jenž byl dosud považován za první pražskou oběť okupace.
Publikace je složena ze dvou základních částí. Úvodní studie stručně nastiňují politické a vojenské aspekty invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Zachycují také následující události, které vyvrcholily podpisem „Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky“. Dále je popsána trestná činnost příslušníků okupačních vojsk, způsoby jejího šetření ze strany čs. orgánů, snahy o zjištění a potrestání konkrétních pachatelů a odškodnění obětí.
Druhý oddíl je věnován konkrétním případům usmrcení osob a okupaci jednotlivých měst nebo regionů, v nichž v souvislosti s okupací zahynuli českoslovenští občané. Text je rozdělen podle tehdejšího krajského členění Československa. Doplňují ho krátké medailony jednotlivých obětí. V případech, kdy se autorům podařilo získat vzpomínky pozůstalých, byly zpracovány rozsáhlejší medailony zachycující kromě základních biografických údajů obětí také informace o jejich osobním životě a dopadech jejich úmrtí na jejich blízké, které v archivních materiálech úřední povahy zpravidla nelze nalézt.
Paměť a dějiny 2/2008
Ve dnech čtyřicátého výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy vychází nové číslo historické revue Paměť a dějiny. Věnováno je právě této tragické události naší historie.
Mezi studiemi tak naleznete třeba esej Tomáše Vilímka o významu a vzepětí občanské společnosti během jarních a letních měsíců roku 1968, článek Jiřího Bašty o osudu tzv. Zlatého pokladu Fondu republiky, jakési novodobé sbírky, jejíž úspěch jasně demonstroval nadšení pro změny, jimiž společnost v Československu procházela. Velice zajímavý text napsal Pavel Žáček, který se zabývá kolaborací příslušníků StB v Praze se sovětskými okupanty a svůj materiál doplňuje hutným výtahem z výpovědí těch příslušníků komunistické tajné policie, kteří s okupací nesouhlasili a museli proto být mezi 20. a 21. srpnem internováni a drženi „pod zámkem“. Jedním z vrcholů nového čísla je pak rozhovor Adama Hradilka s Pavlem Litvinovem, jedním z osmi sovětských občanů, kteří 25. srpna demonstrovali svůj nesouhlas s okupací ČSSR na Rudém náměstí v Moskvě a za svou odvahu tvrdě zaplatili. Hradilek navíc doplnil rozhovor medailony všech demonstrujících.
Nové číslo Paměti a dějin tak bezpochyby přispěje k diskusi, která v souvislosti s výročím okupace probíhá. Nabízí ale i sérii tří článků o Ivanu Dejmalovi, jakési rozloučení se vzácným člověkem, který nedávno předčasně zemřel.
Jiří Reichl
tiskový mluvčí
Ústav pro studium totalitních režimů
[email protected]
+420 725 787 524
