Mezinárodní konference „Odboj a odpor proti komunistickému režimu v Československu a ve střední Evropě“

Praha 9. dubna 2009 – Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Úřadem vlády ČR pořádá při příležitosti českého předsednictví Evropské unii mezinárodní konferenci „Odboj a odpor proti komunistickému režimu v Československu a ve střední Evropě“. Konference se koná ve dnech 15.-16. dubna v Lichtenštejnském paláci v Praze. Úvodním projevem konferenci zahájí premiér Mirek Topolánek.

Program probíhá po oba dny paralelně ve dvou sálech Lichtenštejnského paláce a bude simultánně tlumočen. Se svými příspěvky především na téma ozbrojeného odboje proti komunistickému režimu vystoupí na konferenci přes třicet odborníků z Polska, Německa, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Slovinska, Finska, Litvy a České republiky.

V příspěvcích zahraničních hostů zazní více o odbojových skupinách v jednotlivých evropských zemích. Například o polských partyzánských skupinách ukrývajících se v lesích promluví Rafal Wnuk z Katolické univerzity v Lublinu, Florian Banu představí ozbrojené skupiny působící v Rumunsku až do konce padesátých let a strategie litevského boje proti Sovětům přiblíží Rasa Balockaite z litevské Vytautas Magnus Univesity. Kompletní seznam příspěvků a jejich autorů naleznete v programu konference na webových stránkách ústavu.

Konkrétní příběhy československého odboje, i s důsledky v podobě soudů a mnohaletého věznění, zpřítomní na konferenci panel se čtveřicí pamětníků: Hanou Truncovou (odsouzena na 13 let za velezradu a špionáž), Miloslavem Neradem (odsouzen na 20 let za velezradu a špionáž), Tomášem Sedláčkem (ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí) a Vojtěchem Klečkou (odsouzen na doživotí za velezradu a špionáž).

V rámci konference bude promítnut dokument Martina Vadase „Země bez hrdinů, země bez zločinců“ o případu bratrů Mašínů. Právě jejich odbojové skupině bude věnován jeden z bloků konference. Na základě studia a analýzy dochované dokumentace se přirozeně nabízí konfrontace materiálů z původního vyšetřování z roku 1951 a následné „pomsty na příbuzných“ po útěku bratří Mašínů na Západ, říká Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů ke svému příspěvku. Mediální obraz Mašínů v dobových článcích Rudého práva, Lidové demokracie, Svobodného slova a Mladé fronty představí Markéta Chalupová z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity.

Účastníci konference mají možnost zdarma navštívit výstavu Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek Na frontě studené války v Muzeu hlavního města Prahy, která mapuje osudy agentů pokoušejících se o ilegální přechod „železné opony“.

V případě zájmu o rozhovor s jednotlivými vystupujícími mne neváhejte kontaktovat.

Jiří Reichl, tiskový mluvčí
Ústav pro studium totalitních režimů
Siwiecova 2, 130 00Praha 3
gsm: +420 - 725 787 524
email: [email protected]


Přehled historiků pro individuální rozhovory v rámci konference

Praha 15. dubna 2009 – Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Úřadem vlády ČR pořádá při příležitosti českého předsednictví Evropské unii mezinárodní konferenci „Odboj a odpor proti komunistickému režimu v Československu a ve střední Evropě“. Konference se koná ve dnech 15.-16. dubna v Lichtenštejnském paláci v Praze. Úvodním projevem konferenci zahájí premiér Mirek Topolánek.

Vzhledem k tomu, že vystupujících je řada a mají různá témata, vybrali jsme pro vás ty historiky o nichž se domníváme, že by mohli být zajímaví pro individuální rozhovory. V případě žádosti o konkrétní rozhovor mne neváhejte kontaktovat.

Téma: podoby odboje a odporu v různým zemích:

Bernd Florath - Podoba odboje v bývalé NDR.
Vystupuje 15. 4. dopoledne, anglicky

Jak se proměnil odboj v bývalém východním Německu v padesátých letech dvacátého století? V čem se odlišoval od odboje, jaký zná československá historie? Jsou příběhy východoněmeckého ozbrojeného odboje pro Němce také tolik kontroverzně vnímané, jako je v Česku vnímaný příběh bratrů Mašínů? Čím si to vysvětluje?

Magdolna Baráth: Formy maďarského protikomunistického odporu
Vystupuje 15.4. odpoledne, anglicky

Jak se dá charakterizovat odboj v Maďarsku? Jaké měl formy a v čem se odlišoval od odboje, jaký zná československá historie? Jsou příběhy východoněmeckého ozbrojeného odboje pro Němce také tolik kontroverzně vnímané, jako je v Česku vnímaný příběh bratrů Mašínů? Čím si to vysvětluje?

Rafal Wnuk: Antikomunistická spiknutí v Polsku
Vystupuje 15.4. dopoledne, anglicky

During the Nazi occupation in Poland arose the Polish Secret State composed of a wide range of parties, movements and social communities. The Home Army (AK) was armed forces of the Secret State officially recognized by Western Allies. In January 1945 almost whole territory of pre-war Poland was on the Soviet side of frontline. The Home Army as Anti-German organization was dissolved. The decision did not mean giving up the efforts aiming to regain independence by Poland. In the years 1945-1948 existed two post Home Army organizations – DSZ and WiN ‘Freedom and Independence’ Resistance Movement without War and Diversion known as the Freedom and Independence (WiN). Apart from those nation-wide post Home Army organizations were also several post-AK groups of regional or over-regional character and two networks of national movement: moderate National Military Union (NZW) and radical National Military Association (NSZ). In late spring 1945 Polish underground numbered 150,000-200,000. About 10% of it- they were guerillas. As a result of security apparatus activity and the political stabilization of post war Europe (Iron Cartoon) the underground became weaker and weaker. The spring of 1947 ended the period of mass influential underground. About 1100–1800 people remained in forests, and they did not pose any real threat to the authorities. The last Polish freedom fighter died in October 1963 in a manhunt of the Security Service (SB) and the Motorized Reserves of the Citizens’ Militia.

Michael Portmann: Odboj po druhé světové válce v jugoslávské Vojvodině
Vystupuje 15.4. pozdě odpoledne, anglicky

Příběh ozbrojeného odboje v jugoslávské Vojvodině.

This lecture examines the Yugoslav-communist agrarian policy in the Vojvodina in the first years after WW II. The war-alliance between Partisans and the peasantry was prolonged in this region, due to the settlement of approx. 230,000 peasant soldiers, who were considered loyal to the Communist elites. These and other ideologically reliable poor or landless peasants each received 2.2 hectares of land on average. The Vojvodina was meant to become both an experimental field and a showroom of socialist policy in the countryside. But two mainly repressive policies lead to a slow but nevertheless steady deterioration of the fragile pact between party-state and rural society. First, the forced hand over of the harvest to the state at fixed prices (otkup) provoked the resistance of the peasantry. Second, the intensified and sometimes forced collectivization after 1949 deepened the conflict. Large parts of the population (more the old-settled people than the new settlers) reacted with permanent and continuous civil disobedience. By using sometimes harsh repressive instruments, the party and state-authorities tried to break rural opposition. However, in the early 1950s the Communists finally abandoned their socialist experiments in the countryside and turned to more liberal economic and agrarian strategies. Thus, the rural opposition limited the margins of permissible behaviour of the elites and forced them to re-configurate and adapt their ideological concept.

Rokoský Jaroslav
Odboj za časů hanebnosti

Protikomunistická skupina Štěpán Gavenda, Miloš Zemánek a spol.

KSČ budovala totalitní režim rychle a bez skrupulí. Bez lítosti likvidovala skutečné i domnělé protivníky. Vytvořila si vlastní pravidla, metody a instituce, které většinou nedbaly na zákonnost. Perzekuce a zvůle měla různé podoby. Politické násilí vtrhlo do měst, městeček a obcí a nenávratně změnilo životy lidí.

K mužům, kteří se nesmířili s novou totalitou, patřil Štěpán Gavenda. Na jaře 1948 uprchl do NSR. V uprchlickém táboře byl získán CIC ke zpravodajské činnosti, náležel ke kurýrům, které řídil major František Bogataj. S jakým cílem byli do ČSR posíláni? Jak svůj úkol splnil Gavenda? Při jedné zpáteční cestě do NSR převedl Miloše Zemánka. Oba byli pak vysíláni do ČSR, kde vybudovali rozsáhlou zpravodajskou síť v Praze, na Moravě a Slovensku. Spojení bylo udržováno v ČSR osobním stykem a přes „mrtvé“ schránky. Získávali zprávy vojenského, hospodářského a politického charakteru. Převáděli uprchlíky.

Byli to však hrdinové bez bázně a hany? Kolika lidem pomohli? Jejich působení bylo nakonec odhaleno StB. Byli zatčeni, souzeni s těmi, kteří jim pomáhali, a odsouzeni za velezradu a vyzvědačství. Kdo byli ti, kteří jim pomáhali? Jaká byla jejich protikomunistická činnost? Byla skutečná nebo domnělá? Jakou zkušenost měli odbojáři z dob nacistické okupace? Jak vysokou daň zaplatili za to, že se zapojili do protikomunistického odboje? Samotnému Gavendovi byl trest smrti po odvolání změněn na doživotí.

V lednu 1952 uprchl s pěticí muklů z Leopoldova. Přešel do NSR. Přes různé obtíže se znovu zapojil do protikomunistického odboje. Po pobytu v ČSR se vracel do NSR, ale byl dopaden bezpečnostními orgány NDR. Byl předán do ČSR. 15. dubna 1954 byl Krajským soudem v Uherském Hradišti odsouzen k trestu smrti.

Norbert Kmeť
Formy odporu cirkví a veriacich

Napätie, ktoré existovalo medzi cirkvami a štátom po roku 1945, sa po februári 1948 prehĺbilo. Komunistický režim začal obmedzovať aktivity v oblasti náboženstva a postupne vznikol otvorený spor medzi štátom a cirkvami, ktorý komunistická moc vyriešila vo svoj prospech. Na vyjadrenie nesúhlasu s cirkevnou politikou komunistického režimu mali cirkvi veľmi obmedzený priestor, ktorý však postupne úplne zanikol. V počiatočnom období prebiehali na viacerých úrovniach a rozličnej intenzity vzájomné rokovania, ktoré spočívali vo vyjasňovaní si stanovísk. Predstavitelia cirkví v rámci možností informovali veriacich o vzťahoch so štátom. Veriaci svoj nesúhlas prejavovali spontánnymi akciami na miestnej úrovni, a to napríklad písaním žiadostí, obranou duchovných, cirkevného majetku, angažovaním sa v prospech vyučovania náboženstva a účasťou na rôznych náboženských podujatiach. Na potlačenie niektorých protestných či nesúhlasných prejavov veriacich režim použil brachiálnu moc. Navodená atmosféra strachu, podozrievania a provokácií postupne eliminovala otvorené formy nesúhlasu občanov s nastolenými pomermi. Súčasťou realizácie komunistickej moci boli politické súdne procesy a rôzne formy perzekúcií. Tie mali vplyv na to, že sa hľadali také formy hlásenia sa k viere, ktoré boli tolerované. Pri skúmaní tejto problematiky si treba uvedomiť aj to, že komunistický režim prechádzal fázami uvoľňovania a upevňovania moci, pričom sa však cirkevná politika nemenila. Na miestnej úrovni vzťahy cirkví a štátu ovplyvňovali výraznou mierou lokálni reprezentanti moci.

Veber Václav
Legie svobody a akce Josef

Legie svobody byla odbojová skupina, která navazovala na druhý odboj a aktivovala se až v tzv. druhém období protikomunistické odbojové činnosti, tj. v létě 1953. V krátkém působení v prvním období (1949 - 1950) byly jednotlivé skupiny rychle rozbity a většina členů zatčena. Zbytek členů se díky skupině Věrný pes opět přihlásil k činnosti a pod vlivem zahraničního vysílání se připravoval na střetnutí s komunistickou mocí u příležitosti voleb do národních výborů v roce 1954. StB však už měla podstatně více zkušeností a v akci Josef zasáhla další sérií zatýkání.

Prokop Tomek
Netradiční způsoby překonávání státní hranice kurýry ve službách odboje

Třetí zahraniční odboj využíval při své činnosti neobvyklých technických metod a vybavení. Jedná se často o téměř neznámé operace, jejichž obraz je sestavován jen ze střípků v archivních pramenech po Státní bezpečnosti.

Po únoru 1948 bylo možné do izolovaného Československa vysílat zpravodajce ze západu v podstatě jen ilegálním způsobem. Od roku 1951 začala československá Pohraniční stráž budovat na hranicích s Rakouskem a Spolkovou republikou Německo účinný drátěný zátaras, který silně omezil dosavadní pohyb přes hranici. Při hledání alternativ byly zkoumány různé alternativy.

Existovala cesta stávajícími dopravními prostředky: vlakem či říční lodí, dále pak přes vodní toky nebo vzduchem.

Přeprava kurýrů balonem byla několikrát vyzkoušena v letech 1952-1954. Výcvik pilotů balonů probíhal v několika kurzech v průběhu roku 1953 na letecké základně RAF v Cardingtonu u Bedfordu ve Velké Británii. Vycvičeno mohlo takto být celkem asi deset pilotů z řad československých kurýrů pro britskou i americkou zpravodajskou službu.

Uskutečnilo se asi čtyři až sedm letů do Československa. První je doložený v červnu 1953, poslední v srpnu 1954.

Někteří kurýři překonávali ojediněle hranici přes Dyji, Moravu nebo Dunaj.

CIC (Moravcova skupina) cvičila své agenty pro přecházení hranice přes vodu s potápěčským vybavením: skafandrem a dýchacím přístrojem. V rámci mnohostranného výcviku ve škole DELTA v Dieburgu byl prováděn i vodní výcvik.

Jiří Reichl, tiskový mluvčí
Ústav pro studium totalitních režimů
Siwiecova 2, 130 00 Praha 3
gsm: +420 - 725 787 524
email: [email protected]